Žalmy 39
/b/Ps/39
- 1Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Davidův.
- 2Řekl jsem si : Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
- 3Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
- 4Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto :
- 5Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
- 6Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
- 7Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
- 8A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
- 9Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
- 10Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
- 11Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
- 12Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
- 13Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
- 14Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
Žalmy 38