Jób 6
/b/Job/6
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!
- 3Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,
- 4neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.
- 5Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?
- 6Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?
- 7Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
- 8Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
- 9aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola , pohnout rukou, odlomit mě z kmene .
- 10Bylo by to pro mne ještě potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
- 11Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
- 12Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
- 13Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
- 14Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
- 15Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
- 16jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
- 17v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
- 18jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
- 19Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
- 20za své doufání však museli se stydět, přišli k nim a zklamali se.
- 21I vy jste teď, jako byste nebyli, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
- 22Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘ či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘
- 23nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘ či snad : ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků‘?
- 24Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
- 25Přímá slova mohou zjitřit ránu , a co sledujete, že mi stále domlouváte?
- 26Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
- 27Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
- 28Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
- 29Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, je tady ještě moje spravedlnost!
- 30Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Jób 5