Jób 5
/b/Job/5
- 1Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
- 2Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
- 3Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
- 4jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
- 5Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žízniví po jeho majetku baží.
- 6Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
- 7člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
- 8Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
- 9který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
- 10Dává zemi déšť, polím sesílá vláhu,
- 11ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
- 12chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
- 13moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
- 14ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;
- 15ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;
- 16a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
- 17Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
- 18On působí bolest, ale též obváže rány , co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
- 19Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
- 20vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
- 21před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
- 22vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
- 23vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
- 24shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
- 25shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,
- 26do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
- 27Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš.“
Jób 4