Jób 4
/b/Job/4
- 1Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
- 2„Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
- 3Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
- 4tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
- 5Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
- 6Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
- 7Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
- 8Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
- 9Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
- 10Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
- 11Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
- 12Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
- 13při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
- 14přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
- 15když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
- 16Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
- 17‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘
- 18Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
- 19tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.
- 20Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
- 21Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
Jób 3