1. Korintským 13
/b/cor1/13
- 1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
- 2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
- 3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
- 4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
- 5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
- 6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
- 7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
- 8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
- 9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
- 10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
- 11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
- 12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
- 13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
1. Korintským 12