Sírachovec 38
/b/Sir/38
- 1Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin.
- 2Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary.
- 3Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv.
- 4Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.
- 5Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla?
- 6On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky.
- 7Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék,
- 8aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále jeho pokoj.
- 9Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví.
- 10Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu.
- 11Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý , jak jen můžeš.
- 12Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když ho potřebuješ;
- 13někdy je úspěch v jejich rukou.
- 14Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života.
- 15Kdo hřeší před tím, kdo je jeho tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.
- 16Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb.
- 17V hořkém pláči a úpěnlivém nářku zachovávej dny smutku, jak se sluší, jeden den nebo dva, aby tě nepomlouvali, a pak se dej potěšit v zármutku.
- 18Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu.
- 19Přijde-li neštěstí, zármutek časem přejde, ale životní úděl chudáka nepřestává deptat srdce.
- 20Své srdce nevydávej na pospas zármutku, zažeň jej tím, že si pomyslíš na svůj vlastní konec.
- 21Nezapomeň, že cesta nevede zpět, mrtvému nepomůžeš a sobě jen uškodíš.
- 22Pamatuj: „ Jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou, nade mnou včera, nad tebou dnes.“
- 23Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá i vzpomínka na něho, nech se brzy potěšit, když jeho duch odešel.
- 24Moudrost písaře roste ve volné chvíli klidu, a kdo je ušetřen starostí, může se věnovat moudrosti.
- 25Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích.
- 26Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic.
- 27Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili.
- 28Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil.
- 29Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom , aby jeho výrobků byl dostatek.
- 30Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec.
- 31Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná.
- 32Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách.
- 33Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají.
- 34Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne.
Sírachovec 37