Žalmy 73
/b/Ps/73
- 1Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
- 2Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty ,
- 3neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí .
- 4Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
- 5nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
- 6Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
- 7Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
- 8Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé .
- 9Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
- 10A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem .
- 11Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“
- 12Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
- 13Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
- 14Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
- 15Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
- 16Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
- 17Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
- 18Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
- 19Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou
- 20jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš.
- 21Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
- 22byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
- 23Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
- 24povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
- 25Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
- 26Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
- 27Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
- 28Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Žalmy 72