1. Makabejská 11
/b/Macc1/11
- 1Egyptský král shromáždil vojska početná jako písek na břehu moře a velké loďstvo. Chtěl se zmocnit lstí Alexandrovy říše a připojit ji ke své.
- 2S mírumilovnými slovy se vydal do Sýrie, kde mu obyvatelé otvírali města a vycházeli mu vstříc. Alexandr totiž nařídil, aby ho všude přijali, vždyť to byl jeho tchán.
- 3Jakmile však Ptolemaios vstoupil do měst, do každého z nich dal vojenskou posádku.
- 4Když se přiblížil k Ašdódu, ukazovali mu spálenou svatyni Dagónovu, rozvaliny Ašdódu i osad v jeho okolí a pohozené mrtvoly padlých v boji a upálených; navršili jich totiž hromady u cesty, kudy se ubíral.
- 5Stěžovali si u krále na Jónatana za to, co udělal, aby ho pošpinili, ale král mlčel.
- 6Jónatan vyšel králi naproti do Jafy se slávou, pozdravili se navzájem a přenocovali tam.
- 7Jónatan pak doprovázel krále až k řece nazvané Eleutheros a vrátil se do Jeruzaléma.
- 8Sotvaže král Ptolemaios opanoval města na pobřeží až k přímořské Seleukii, začal proti Alexandrovi kout pikle.
- 9Poslal posly ke králi Démétriovi se vzkazem: „Uzavřeme spolu smlouvu, dám ti svou dceru, kterou měl Alexandr, a ty budeš vládnout v království svého otce.
- 10Mrzí mě, že jsem mu dal svou dceru, neboť se mne pokusil zabít.“
- 11Takto jej pošpinil, protože toužil po jeho království.
- 12Vzal mu svou dceru a dal ji Démétriovi. To vedlo k rozchodu s Alexandrem a k jejich otevřenému nepřátelství.
- 13Ptolemaios vešel do Antiochie a ozdobil se královskou čelenkou Asie. Nosil tak na hlavě dvě čelenky: Egypta a Asie.
- 14Král Alexandr byl v té době v Kilikii, protože tamní obyvatelé od něho odpadali.
- 15Když slyšel, co se stalo , vytáhl proti Ptolemaiovi do boje. Ten proti němu vyrazil se silným vojskem a donutil ho k ústupu.
- 16Alexandr utekl do Arábie, aby tam našel útočiště.
- 17Ale náčelník Arabů Zabdíel mu usekl hlavu a poslal ji Ptolemaiovi; král Ptolemaios byl na vrcholu moci.
- 18Třetího dne však král Ptolemaios zemřel a jeho posádky, které umístil do pevností, byly od místních obyvatel pobity.
- 19Tak se dostal roku stého šedesátého sedmého k vládě Démétrios.
- 20V těch dnech shromáždil Jónatan vojsko z Judska, aby se konečně zmocnil hradu v Jeruzalémě, a přitom dal přistavit četné obléhací stroje.
- 21Několik svévolných mužů nenávidějících národ odešlo ke králi žalovat, že Jónatan obléhá hrad.
- 22Když to král uslyšel, rozhněval se, dal zapřáhnout a jel do Ptolemaidy. Jónatanovi napsal, aby zanechal obléhání a co nejrychleji se dostavil do Ptolemaidy k setkání.
- 23Když to Jónatan uslyšel, nařídil pokračovat v obléhání. Ze starších Izraele a z kněží si vybral družinu a vydal se na nebezpečnou cestu .
- 24Vzal stříbro, zlato, roucha a mnohé jiné dary a šel za králem do Ptolemaidy. Získal si jeho přízeň,
- 25přestože několik svévolníků z jeho národa si naň stěžovalo.
- 26Král jednal s Jónatanem jako jeho předchůdci a vyvýšil ho před očima všech svých přátel.
- 27Potvrdil jeho velekněžský úřad a všechny ostatní hodnosti, které měl předtím, a učinil ho prvním z družiny svých přátel.
- 28Jónatan požádal krále, aby osvobodil od daní Judsko a tři samařské okresy, a slíbil mu za to tři sta talentů.
- 29Král souhlasil. Co v té věci nařídil, oznámil Jónatanovi v listu tohoto znění:
- 30„Král Démétrios posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi a židovskému národu.
- 31Posíláme vám na vědomí opis listu, který jsme o vás napsali svému příbuznému Lasthenovi.
- 32Král Démétrios posílá otci Lasthenovi pozdrav.
- 33Národu židovskému, našim přátelům, chovajícím se vůči nám spravedlivě, jsme se rozhodli prokázat dobrodiní pro jejich náklonnost k nám.
- 34Potvrzujeme jim území Judska; tři okresy, Efrajim, Lód a Ramatajim, ať jsou od Samařska připojeny k Judsku i se svým okolím. Výnos z nich ať patří těm, kdo obětují v Jeruzalémě, namísto dřívějších královských daní, které král od nich vybíral každý rok z úrody polí a zahrad.
- 35V jejich prospěch se od nynějška vzdáváme i všeho ostatního, co by nám připadalo z desátků, cel, daně ze soli a obvyklých poplatků korunních.
- 36Nic z toho nebude odvoláno od nynějška po všechny časy.
- 37Postarej se, abys pořídil opis této listiny a dal jej Jónatanovi, ať je uložen na posvátné hoře na důstojném místě.“
- 38Král Démétrios viděl, že země se uklidnila a nikdo mu neodporuje. Rozpustil tedy všechna svá vojska, každého poslal do jeho domova a ponechal si jenom vojska cizích žoldnéřů, najatá na ostrovech pohanů. Všechna vojska sestavená jeho předky se s ním proto znepřátelila.
- 39Když Trýfón, dávný přívrženec Alexandrův, viděl obecnou nespokojenost všech vojsk s Démétriem, odešel k Arabovi Imalkúemu, který vychovával Alexandrova synka Antiocha.
- 40Naléhal na něho, aby mu ho vydal, že by mohl kralovat po svém otci. Prozradil mu, co nařídil Démétrios a jak se s ním znepřátelila jeho vojska. Pobyl tam mnoho dní.
- 41Jónatan poslal králi Démétriovi žádost, aby odvolal posádku z jeruzalémského hradu a z ostatních pevností, neboť svými výpady stále ohrožovali Izraele.
- 42Démétrios poslal Jónatanovi odpověď: „Nejenže vyhovím tobě a tvému národu, ale jakmile nastane vhodná doba, vyznamenám tebe i tvůj lid poctami.
- 43A nyní buď tak laskav a pošli mi muže na pomoc v boji, neboť všechno mé vojsko ode mne odpadlo.“
- 44Jónatan mu poslal do Antiochie tři tisíce statečných bojovníků. Když dorazili ke králi, ten se velmi zaradoval nad jejich příchodem.
- 45V městě samém se srotilo na sto dvacet tisíc obyvatel, aby zabili krále.
- 46Ten před nimi utekl do paláce, ale občané obsadili ulice města a začali útočit.
- 47Král proto zavolal na pomoc židy. Všichni k němu ihned nastoupili, rozdělili se do skupin po celém městě a pobili toho dne na sto tisíc lidí.
- 48Město zapálili, pobrali téhož dne velkou kořist a krále zachránili.
- 49Když obyvatelé města viděli, že se zdařil záměr židů zmocnit se města, poklesli na mysli a zkroušeně volali ke králi:
- 50„Podej nám pravici ke smíru , ať přestanou židé bojovat proti nám a proti městu!“
- 51Složili zbraně a uzavřeli mír. Král vyznamenal židy přede všemi obyvateli svého království. S velkou kořistí se vrátili do Jeruzaléma.
- 52Když Démétrios seděl opět pevně na královském trůnu a země se uklidnila, král
- 53zapřel všechno, co dříve ujednal, a odvrátil se od Jónatana. Nejenže se mu neodvděčil za projevenou náklonnost, ale ještě jej velmi utiskoval.
- 54Potom se vrátil Trýfón a přivedl s sebou Antiocha, ještě malé dítě. Prohlásil ho za krále a vložil mu na hlavu čelenku.
- 55Shromáždily se u něho všechny vojenské oddíly, které Démétrios rozpustil, a pustily se do boje s Démétriem; ten byl obrácen na útěk a musel uprchnout.
- 56Trýfón se zmocnil slonů a dobyl Antiochie.
- 57Mladičký Antiochos napsal Jónatanovi: „Potvrzuji tě v úřadu velekněze, ustanovuji tě nad čtyřmi okresy a smíš se nazývat přítelem krále.“
- 58Poslal mu zlaté nádobí k užívání, dal mu právo pít ze zlatých číší, chodit v purpuru a nosit zlatou sponu.
- 59Jeho bratra Šimeóna ustanovil pak velitelem od týrského srázu až k hranicím Egypta.
- 60Jónatan vytáhl a postupoval územím za Řekou a jeho městy. Přidala se k němu na pomoc všechna vojska Sýrie. Když přišel k Aškalónu, obyvatelé města mu se slávou vyšli vstříc.
- 61Odtamtud odešel do Gázy, ale tamější obyvatelé před ním zavřeli brány . Jónatan tedy město oblehl, jeho předměstí zapálil a vydrancoval.
- 62Na prosby obyvatel Gázy jim však podal pravici ke smíru , ale vzal syny jejich představitelů jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Pak prošel zemí až k Damašku.
- 63Jónatan uslyšel, že do Kádeše v Galileji přitáhli Démétriovi velitelé s početným vojskem, aby ho zbavili jeho úřadu.
- 64Obrátil se proti nim a na místě zanechal svého bratra Šimeóna.
- 65Ten přitáhl k Bét-súru, obklíčil jej a bojoval s ním mnoho dní,
- 66až ho prosili o pravici ke smíru . On jim ji podal, ale vyhnal je odtud. Zmocnil se města a umístil tam posádku.
- 67Jónatan se zatím se svým vojskem utábořil u jezera Genezaretského a časně ráno vyrazili do roviny Chasóru.
- 68A tam na té rovině se střetli s vojskem cizáků, kteří se proti nim vrhli ze zálohy v horách a táhli proti nim .
- 69Když zálohy vytrhly ze svých úkrytů a daly se do boje,
- 70všichni od Jónatana uprchli, nezůstal z nich ani jeden kromě velitelů Matitjáše, syna Abšalómova, a Judy, syna Chalfiova.
- 71Jónatan roztrhl své roucho, hlavu posypal prachem a modlil se.
- 72Pak se na žoldnéře obořil a obrátil je na útěk. Rozutekli se.
- 73Jakmile to viděli ti, kdo od něho zběhli, vrátili se k němu a společně pronásledovali nepřítele a zastavili se až u nepřátelského ležení v Kádeši, kde se utábořili.
- 74Ten den padlo na tři tisíce cizáků. Jónatan se potom vrátil do Jeruzaléma.
1. Makabejská 10