1. Makabejská 10
/b/Macc1/10
- 1Roku stého šedesátého Alexandr Epifanés, syn Antiochův, vytáhl proti Ptolemaidě a obsadil ji. Obyvateli byl uvítán a prohlásil se tam za krále.
- 2Když se o tom doslechl král Démétrios, shromáždil velmi početné vojsko a vytáhl proti němu do boje.
- 3Jónatanovi poslal Démétrios přátelský list, v němž mu lichotil.
- 4Řekl si totiž: „Musíme se s ním přátelsky dohodnout dřív, než se on dohodne s Alexandrem proti nám.
- 5Vždyť má v paměti všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a národu.“
- 6Dal mu proto právo jako svému spojenci sbírat vojsko a opatřovat si zbraně; dokonce nařídil, aby mu z jeruzalémského hradu vydali rukojmí.
- 7Jónatan šel potom do Jeruzaléma a přečetl tento list všemu lidu i posádce hradu.
- 8Tam se velmi polekali, když uslyšeli, že král mu dal právo postavit vojsko.
- 9Posádka hradu vydala Jónatanovi rukojmí a on je odevzdal jejich rodinám.
- 10Usadil se pak v Jeruzalémě a počal město obnovovat a přestavovat.
- 11Na jeho rozkaz dělníci vystavěli hradby a z hory Sijónu udělali pevnost obehnanou kamennými kvádry.
- 12Cizinci, kteří byli v pevnostech vystavěných Bakchídem, utekli,
- 13každý opustil své místo a odešel do své země;
- 14jedině v Bét-súru zůstalo několik z těch, kdo opustili Zákon a přikázání; tam našli útočiště.
- 15Král Alexandr se dozvěděl o slibech, které poslal Démétrios Jónatanovi. Pověděli mu také o bitvách a statečných činech, které vykonal on a jeho bratři, i o strastech, které zakusili.
- 16Král si řekl: „Sotva najdeme někoho jako je on, učiňme ho tedy naším přítelem a spojencem!“
- 17Poslal mu list, v němž stálo:
- 18„Král Alexandr posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi.
- 19Doslechli jsme se o tobě, že jsi muž statečný a že jsi hoden stát se naším přítelem.
- 20Ustanovujeme tě ode dneška veleknězem tvého národa: smíš se nazývat královým přítelem (a poslal mu současně purpurové roucho a zlatý věnec), smíš stát na naší straně a být naším přítelem.“
- 21Sedmého měsíce roku stého šedesátého oblékl Jónatan o slavnosti stánků posvátné roucho. Shromažďoval vojsko a opatřoval mnohé zbraně.
- 22Když se o tom všem dozvěděl Démétrios, s bolestí pravil:
- 23„Co jsme to udělali! Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu židů.
- 24Napíši jim vemlouvavý dopis, plný chvály a slibů, aby pomáhali mně.“
- 25Odeslal jim dopis tohoto znění: „Král Démétrios posílá židovskému národu pozdrav.
- 26S radostí jsme uslyšeli, že plníte smlouvy, které jste s námi uzavřeli, že s námi zůstáváte v přátelství a nepřidali jste se k našim nepřátelům.
- 27Zachovejte nám věrnost i nadále; odplatíme vám dobrým za to, že se k nám tak chováte.
- 28Promineme vám mnohé závazky a dáme vám dary.
- 29Od této chvíle zbavuji a osvobozuji vás a všechny židy od daní, od dávky ze soli a korunních poplatků .
- 30Také se ode dneška nadále zříkám třetiny úrody a poloviny ovoce ze stromů, které mi patří. Nic už nebudu vymáhat z judské země ani ze tří okresů v Samařsku a v Galileji, které jsou k ní připojeny, ode dneška po všechna další léta.
- 31Jeruzalém s celým okolím, i s jeho desátky a poplatky, ať je posvátný a osvobozený od berní.
- 32Zříkám se také vlády nad hradem v Jeruzalémě. Dávám jej veleknězi, ať jej obsadí muži, které sám vybere jako jeho stráž.
- 33Propouštím všechny židy z celého svého království, kteří tam byli odvedeni do zajetí ze země judské, a dávám jim bezplatně svobodu. Všem jsou prominuty daně i za jejich dobytek.
- 34Všechny svátky, soboty, novoluní a Zákonem stanovené dny, jakož i tři dny před svátkem a tři dny po svátku, budou pro všechny židy v mém království osvobozeny od vybírání daní.
- 35Nikdo nemá právo kvůli těmto věcem proti komukoli z nich něco dělat nebo je obtěžovat.
- 36Asi třicet tisíc židů bude přijato do královského vojska a bude se jim vyplácet žold, jaký přísluší všemu královskému vojsku.
- 37Někteří z nich budou určeni do posádek ve velkých královských pevnostech, jiní budou ustanoveni k zodpovědným úřadům v království. Jejich nadřízení a velitelé budou z jejich řad; budou se spravovat podle svých zákonů, které z rozkazu krále platí pro judskou zemi.
- 38Tři okresy v samařské zemi, které jsou přičleněny k Judsku, budou patřit jedině pod zákony judské, nebudou podléhat pravomoci nikoho jiného než velekněze.
- 39Ptolemaidu a její okolí dávám darem svatyni v Jeruzalémě na krytí jejích výdajů.
- 40A já budu přispívat každým rokem patnácti tisíci šekely stříbra z královského příjmu z příslušných míst.
- 41Všechny zbývající poplatky, které úřady dosud neodvedly v té výši jako v dřívějších letech, budou se od nynějška dávat na potřeby chrámu.
- 42Nadto pět tisíc šekelů stříbra, které se podle předpisu každoročně vybíraly ze zisků svatyně, se promíjejí, protože patří kněžím konajícím službu.
- 43Kdokoli se uteče do jeruzalémského chrámu nebo kamkoli do jeho okrsku, protože dluží královské poplatky nebo něco jiného, nebude postižen sám ani jeho majetek, který má v mém království.
- 44Náklady na budování a údržbu svatyně budou hrazeny z královských příjmů.
- 45Stejně budou z královských příjmů hrazeny náklady na budování hradeb v Jeruzalémě a opevnění kolem a dále na stavbu hradeb v Judsku.“
- 46Když Jónatan a jeho lid uslyšeli tyto sliby, nevěřili jim a nepřijali je, protože měli v živé paměti velké soužení, které Démétrios způsobil Izraeli, když je krutě utiskoval.
- 47Přiklonili se k Alexandrovi, který k nim první přišel s nabídkou míru, a natrvalo se stali jeho spojenci.
- 48Král Alexandr shromáždil velké vojsko a vytáhl proti Démétriovi.
- 49Oba králové svedli boj, v němž bylo vojsko Démétriovo obráceno na útěk. Alexandr je pronásledoval a ukázal se být mocnějším.
- 50Bojoval urputně až do západu slunce; toho dne padl i Démétrios.
- 51Potom poslal Alexandr k egyptskému králi Ptolemaiovi posly s tímto listem:
- 52„Vrátil jsem se do svého království, usedl jsem na trůn svých otců a ujal se vlády, zničil jsem Démétria a ovládl svou zemi.
- 53Svedl jsem s ním bitvu, rozdrtil jsem ho i s jeho vojskem. Usedli jsme místo něho na královský trůn.
- 54Staňme se přáteli, dej mi svou dceru za ženu. Stanu-li se tvým zetěm, dám tobě i jí dary hodné tebe.“
- 55Král Ptolemaios mu odpověděl: „Šťastný den, kdy ses vrátil do země svých otců a zasedl na jejich trůn.
- 56Udělám, co jsi mi napsal, ale přijď mi naproti do Ptolemaidy, abychom se uviděli, a stanu se tvým tchánem, jak jsi navrhl.“
- 57Roku stého šedesátého druhého vypravil se král Ptolemaios se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a zavítal do Ptolemaidy,
- 58kam mu král Alexandr přišel naproti. Ptolemaios mu dal svou dceru Kleopatru a vystrojil v Ptolemaidě svatbu s velikou slávou, obvyklou u králů.
- 59Král Alexandr napsal Jónatanovi, aby mu přišel naproti.
- 60Ten přišel do Ptolemaidy s velkou slávou a setkal se s oběma králi. Obdaroval je i jejich přátele stříbrem, zlatem a mnohými dary a získal tak jejich přízeň.
- 61Ale povstali proti němu hanebníci z Izraele, muži svévolní, aby na něho u krále žalovali; ten však na ně nedal.
- 62Král rozkázal, aby svlékli Jónatanovi jeho šat a oblékli ho do purpuru. Učinili tak.
- 63Král ho posadil vedle sebe a nařídil svým knížatům: „Jděte s ním do města a vyhlaste, ať na něho nikdo v žádné záležitosti nežaluje a ničím ho neobtěžuje!“
- 64Když žalobníci uslyšeli rozhlašovat jeho slávu a jeho samého spatřili oděného v purpuru, do jednoho se vytratili.
- 65Tak vzdal král poctu Jónatanovi a zapsal ho mezi nejlepší přátele, když ho předtím ustanovil vojevůdcem a údělným knížetem.
- 66Jónatan se pak s pokojem a radostí vrátil do Jeruzaléma.
- 67Roku stého šedesátého pátého se vrátil Démétrios, Démétriův syn, z Kréty do země svých otců.
- 68Když o tom uslyšel král Alexandr, velmi se znepokojil a vrátil se do Antiochie.
- 69Démétrios ustanovil místodržitelem Koilé Sýrie Apollónia. Ten sebral veliké vojsko, utábořil se u Jabny a vzkázal veleknězi Jónatanovi:
- 70„Ty jediný se bouříš proti nám a já mám kvůli tobě trpět posměch a hanbu? Osobuješ si nad námi převahu v horách?
- 71Máš-li důvěru ve své vojsko, sestup k nám do rovin a tam změříme své síly! Se mnou je vojenská moc měst.
- 72Zeptej se a pouč se, kdo jsem já a ostatní, kteří nám pomáhají. Každý ti řekne, že nemůžete před námi obstát, vždyť už dvakrát byli od nás poraženi tvoji otcové ve vlastní zemi!
- 73Ani nyní neobstojíš před jízdou a tak velikým vojskem na rovině, kde není ani kámen, ani skála, ani místo kam utéci!“
- 74Když Jónatan uslyšel Apollóniovy řeči, rozčilil se do hloubi duše. Vzal deset tisíc mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel i jeho bratr Šimeón.
- 75Utábořil se u Jafy, neboť její obyvatelé zavřeli brány ; byla tam totiž Apollóniova posádka. Když židé na město zaútočili,
- 76obyvatelé jim ze strachu otevřeli a Jónatan opanoval Jafu.
- 77Jakmile to uslyšel Apollónios, vytrhl s třemi tisíci jezdců a velikým vojskem jakoby k Ašdódu, ale hned odbočil do rovin, protože se spoléhal na početnou jízdu.
- 78Jónatan spěchal za ním k Ašdódu, kde se vojska utkala v boji.
- 79Apollónios tajně ponechal tisíc jezdců židům v týlu.
- 80Jónatan poznal, že má v týlu zálohu, když obklíčili jeho vojsko a ostřelovali je šípy od rána do večera.
- 81Lid však vydržel, jak Jónatan nařídil, zato koně nepřátel se unavili.
- 82Potom přivedl své vojsko Šimeón a vrhl se na nepřátelský šik , protože jízda už byla vyřízená. Nepřátelé byli potřeni a prchali.
- 83Také jízda byla rozprášena po rovině. Prchali do Ašdódu a nahrnuli se do svatyně své modly Dagóna, aby se zachránili.
- 84Jónatan však dal zapálit Ašdód i okolní osady, pobral v nich kořist a chrám Dagónův spálil i se všemi, kdo se do něho utekli.
- 85Počet těch, kdo padli mečem nebo zahynuli v plamenech, byl kolem osmdesáti tisíc mužů.
- 86Když pak Jónatan odtamtud odešel a utábořil se u Aškalónu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou.
- 87Se svým doprovodem a velkou kořistí se pak vrátil do Jeruzaléma.
- 88Když Alexandr uslyšel o těchto událostech, znovu Jónatana vyznamenal.
- 89Poslal mu zlatou sponu, jakou bývají vyznamenáváni obvykle jen královi příbuzní, a dal mu do vlastnictví Ekrón a jeho celé okolí.
1. Makabejská 9