Lukáš 20
/b/Luke/20
- 1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
- 2a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“
- 3Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi,
- 4odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“
- 5Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘
- 6Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“
- 7A tak odpověděli, že nevědí odkud.
- 8Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
- 9Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
- 10V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
- 11Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
- 12Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
- 13Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘
- 14Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘
- 15A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
- 16Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“
- 17On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘?
- 18Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“
- 19Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
- 20Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
- 21Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
- 22Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
- 23Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
- 24„Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“
- 25Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
- 26A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
- 27Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho:
- 28„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
- 29Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
- 30Jeho manželku si vzal druhý,
- 31pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli.
- 32Nakonec zemřela i ta žena.
- 33Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“
- 34Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
- 35Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
- 36Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
- 37A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.
- 38On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“
- 39Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“
- 40A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
- 41Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
- 42Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
- 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘
- 44David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“
- 45Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
- 46„Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
- 47Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“
Lukáš 19