Lukáš 18
/b/Luke/18
- 1Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
- 2„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
- 3V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘
- 4Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
- 5dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“
- 6A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
- 7Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
- 8Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
- 9O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
- 10„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
- 11Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
- 12Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘
- 13Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘
- 14Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
- 15Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
- 16Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
- 17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
- 18Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
- 19Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
- 20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“
- 21On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“
- 22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“
- 23On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
- 24Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
- 25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“
- 26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“
- 27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
- 28Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“
- 29On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
- 30aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
- 31Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
- 32Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
- 33zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“
- 34Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
- 35Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
- 36Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
- 37Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
- 38Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
- 39Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
- 40Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
- 41Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“
- 42Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
- 43Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Lukáš 17