Jób 8
/b/Job/8
- 1Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
- 2„Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.
- 3Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?
- 4Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal je v moc jejich nevěrnosti.
- 5Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,
- 6budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.
- 7Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.
- 8Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet .
- 9Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.
- 10Oni tě však poučí, řeknou ti všechno , a ze svého srdce pronesou řeč.
- 11Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?
- 12Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.
- 13Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;
- 14ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání – toť pavučina.
- 15Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.
- 16Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,
- 17jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.
- 18Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚ Nikdy jsem tě nevidělo.‘
- 19Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.
- 20Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.
- 21Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.
- 22Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“
Jób 7