Jób 34
/b/Job/34
- 1Na to navázal Elíhú slovy:
- 2„Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.
- 3Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.
- 4Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
- 5Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.
- 6Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘
- 7Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,
- 8spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;
- 9řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘
- 10Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.
- 11Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.
- 12Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.
- 13Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?
- 14Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
- 15tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
- 16Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.
- 17Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
- 18Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku‘?
- 19Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
- 20Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
- 21Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
- 22Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
- 23Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.
- 24Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;
- 25je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
- 26Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,
- 27za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
- 28takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.
- 29Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
- 30aby nekraloval člověk – rouhač a nestal se svůdcem lidu.
- 31Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest , nebudu už pohoršlivě jednat.
- 32Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘
- 33Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!
- 34Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:
- 35‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.
- 36Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
- 37Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“
Jób 33