Jób 32
/b/Job/32
- 1Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
- 2Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
- 3Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
- 4Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
- 5Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
- 6Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
- 7Řekl jsem si : Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
- 8Avšak je to duch člověku daný , dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
- 9Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let , starci nemusejí vždy rozumět právu.
- 10Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
- 11Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
- 12Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
- 13Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu , a ne člověk.‘
- 14Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. –
- 15Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
- 16Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
- 17Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
- 18Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
- 19Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.
- 20Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
- 21Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
- 22nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.
Jób 31