Jób 20
/b/Job/20
- 1Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
- 2„Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
- 3Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
- 4Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle , co byl člověk postaven na zemi,
- 5že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
- 6I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
- 7navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: ‚Kde je?‘
- 8Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
- 9Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne , nikdo ho na jeho místě neuvidí.
- 10Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal .
- 11I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
- 12Aťsi mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
- 13kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
- 14jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
- 15Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
- 16Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
- 17Nebude se dívat na tekoucí vody , na řeky, potoky medu a mléka.
- 18Výtěžek vrátí, nezhltne jej , nad ziskem z obchodu nebude jásat.
- 19Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
- 20V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
- 21Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
- 22I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
- 23Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne prškou šípů .
- 24Bude prchat před železnou zbrojí a prostřelí ho bronzový luk.
- 25Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.
- 26Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk , zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.
- 27Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.
- 28Výnos jeho domu se přestěhuje jinam , rozplyne se v den Božího hněvu.
- 29To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.“
Jób 19