Jób 16
/b/Job/16
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.
- 3Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?
- 4Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou.
- 5Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast.
- 6Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?
- 7Naplňuje mě teď, Bože , malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost.
- 8Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.
- 9Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.
- 10Dokořán na mě otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.
- 11Bůh mě dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.
- 12Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.
- 13Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.
- 14Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.
- 15Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.
- 16Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,
- 17ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.
- 18Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu !
- 19Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
- 20Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.
- 21Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
- 22Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Jób 15