Jób 11
/b/Job/11
- 1Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
- 2„Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
- 3Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
- 4Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘
- 5Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,
- 6prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede . Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
- 7Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
- 8jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
- 9Její míra je delší než země, širší nežli moře.
- 10Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
- 11Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.
- 12Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
- 13Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu ,
- 14jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
- 15tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu , nepocítíš bázně,
- 16zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
- 17Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
- 18Doufej, naděje ti kyne , pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
- 19Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
- 20kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“
Jób 10