Jób 10
/b/Job/10
- 1Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
- 2Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
- 3K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
- 4Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
- 5Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
- 6že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
- 7Vždyť víš, že svévolník nejsem a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
- 8Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.
- 9Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.
- 10Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?
- 11Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,
- 12nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.
- 13Ale ve svém srdci ukryls toto – bylo to tvým úmyslem , to vím – :
- 14že proti mně budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.
- 15Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.
- 16Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.
- 17Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.
- 18Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.
- 19Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.
- 20Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,
- 21dřív než půjdu tam , odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,
- 22do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno.“
Jób 9