Abakuk 1
/b/Hab/1
- 1Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
- 2Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
- 3Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.
- 4Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
- 5Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
- 6Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
- 7Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
- 8Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
- 9Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.
- 10Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
- 11Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
- 12Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
- 13Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
- 14Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
- 15On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
- 16Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
- 17Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?
