Kazatel 11
/b/Eccl/11
- 1Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
- 2Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
- 3Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
- 4Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
- 5Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
- 6Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
- 7Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
- 8I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
- 9Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
- 10Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kazatel 10