1. Paralipomenon 17
/b/Chr1/17
- 1Když David už sídlil ve svém domě, řekl proroku Nátanovi: „Hle, já sídlím v domě cedrovém a schrána Hospodinovy smlouvy je pod stanovými houněmi.“
- 2Nátan Davidovi odvětil: „Udělej vše, co máš na srdci, neboť Bůh je s tebou.“
- 3Ale té noci se stalo Boží slovo k Nátanovi:
- 4„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nebudeš budovat dům, v němž bych sídlil.
- 5Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dne tohoto. Putoval jsem se stanem, ale příbytek jsem neměl.
- 6Ať jsem přecházel s celým Izraelem kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských soudců, jemuž jsem přikázal pást můj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘
- 7Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.
- 8Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké , jako je jméno velikánů na zemi.
- 9I svému lidu, Izraeli, jsem připravil místo a zasadil jej; tam bude bydlet a už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou vysávat bídáci jako dřív.
- 10Ode dnů, kdy jsem správou svého izraelského lidu pověřil soudce, podrobil jsem ti všechny nepřátele. Oznamuji ti, že Hospodin vybuduje dům tobě.
- 11Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku z tvých synů a upevním jeho království.
- 12Ten mi vybuduje dům a já upevním jeho trůn navěky.
- 13Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem odňal tomu, který byl před tebou.
- 14Ustanovím jej ve svém domě a ve svém království navěky. Jeho trůn bude navěky upevněn.“
- 15Nátan k Davidovi promluvil ve smyslu všech těchto slov a celého tohoto vidění.
- 16Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
- 17A i to bylo v tvých očích málo, Bože. Dokonce přislibuješ domu svého služebníka dlouhá léta . Shlédl jsi na mě, jako bych byl člověk vysoké hodnosti, Hospodine Bože.
- 18Co může David ještě dodat k slávě, kterou jsi dal svému služebníku? Vždyť ty znáš svého služebníka.
- 19Hospodine, kvůli svému služebníku a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o všech těchto velikých věcech vědět.
- 20Hospodine, není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.
- 21Kdo je jako tvůj izraelský lid, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za lid; učinil sis jméno velikými a hroznými činy, když jsi vypudil pronárody před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.
- 22Ty jsi stanovil, aby tvůj izraelský lid byl tvým lidem navěky, a sám ses jim stal, Hospodine, Bohem.
- 23Nyní tedy, Hospodine Bože, ať se navěky věrné ukáže tvé slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domu. Učiň, jak jsi promluvil.
- 24Ať se navěky osvědčí jako věrné a veliké tvé jméno, ať se říká: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem. A dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný.
- 25Neboť ty, Bože, jsi svému služebníku ohlásil, že mu vybuduješ dům. Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se před tebou.
- 26Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní.
- 27Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Dáš-li mu, Hospodine, požehnání, bude požehnán navěky!“
1. Paralipomenon 16