Římanům 11
/b/rom/11
- 1Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
- 2Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
- 3‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘
- 4Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘
- 5A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
- 6Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.
- 7Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
- 8jak je psáno: ‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘
- 9A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
- 10ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘
- 11Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
- 12Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
- 13Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
- 14abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
- 15Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
- 16Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
- 17Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
- 18nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
- 19Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
- 20Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
- 21Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
- 22Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
- 23oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
- 24Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
- 25Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
- 26Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
- 27to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘
- 28Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
- 29Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
- 30Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
- 31tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
- 32Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
- 33Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
- 34‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘
- 35‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘
- 36Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
Římanům 10