Izajáš 10
/b/isa/10
- 1Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení těm, kdo předpisují plahočení,
- 2nuzným odnímají možnost obhajoby, utištěné mého lidu zbavují práva; jejich kořistí jsou vdovy a sirotky olupují.
- 3Co si počnete v den navštívení, až se z dálky přižene zkáza? Ke komu se utečete o pomoc, kde zanecháte svoji slávu?
- 4Nezbude než sklonit se mezi vězně či zůstat ležet mezi zabitými. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.
- 5„Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.
- 6Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost; dávám jí příkaz, aby kořistila a kořistila, loupila a loupila, aby jej šlapala jako hlínu na ulicích.
- 7Ona si to však představit nedovede, neuvažuje o tom v svém srdci, myslí jen na to, jak by vyhubila, jak by vymýtila nemálo pronárodů.
- 8Říká: ‚Což nejsou mí velitelé zároveň králi?
- 9Což ne dopadlo Kalno jako Karkemíš? Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?‘
- 10Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků – a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské –,
- 11cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím, jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?“
- 12Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne : „Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené,
- 13neboť řekl: ‚Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí – vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu.
- 14Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘
- 15Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“
- 16Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.
- 17Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. Ten bude hořet a pozře její křoví a bodláčí v jediný den.
- 18I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy, jako choroba užírá chorého.
- 19Stromů v jejím lese zůstane tak málo, že je spočítá i chlapec.
- 20V onen den se pozůstatek Izraele s uprchlíky domu Jákobova nebude už opírat o toho, který ho bije, ale bude se věrně opírat o Hospodina, Svatého, Boha Izraele.
- 21Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba, k Bohu – bohatýru.
- 22Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jak mořského písku, vrátí se k němu jen pozůstatek. Je rozhodnut skoncovat, jako záplava se valí spravedlnost.
- 23Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec, a to po celé zemi.
- 24Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt.
- 25Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí.“
- 26Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.
- 27V onen den ti spadne z ramen její břímě a její jho z šíje, jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
- 28Už táhne na Aját, prošel Migrónem a zbroj si v Michmásu složil.
- 29Prošli průsmykem. Řekli: „Přenocujeme v Gebě.“ Ráma se třásla, Saulova Gibea se dala na útěk.
- 30Pronikavě křič, galímská dcero, Lajšo, napjatě poslouchej, odpověz, Anatóte.
- 31V Madméně je poplach, gebímští obyvatelé hledají záštitu.
- 32Ještě dnes stane v Nóbu a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.
- 33Hle, Pán, Hospodin zástupů, hrozivou silou klestí větvoví, pyšně se tyčící stromy jsou porubány, i ty nejvyšší jsou poníženy.
- 34Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.
Izajáš 9