1. Korintským 15
/b/cor1/15
- 1Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
- 2a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
- 3Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
- 4a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
- 5ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
- 6Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
- 7Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
- 8Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
- 9Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
- 10Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
- 11Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
- 12Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
- 13Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
- 14A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
- 15a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
- 16Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
- 17Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
- 18a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
- 19Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
- 20Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
- 21A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
- 22jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
- 23Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
- 24Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
- 25Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
- 26Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
- 27vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
- 28Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
- 29Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
- 30A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
- 31Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!
- 32Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘.
- 33Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy.‘
- 34Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
- 35Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“
- 36Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
- 37A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
- 38Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
- 39Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
- 40A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
- 41Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
- 42Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
- 43Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
- 44Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
- 45Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím.
- 46Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
- 47První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
- 48Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
- 49A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
- 50Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.
- 51Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,
- 52naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
- 53Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.
- 54A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
- 55Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘
- 56Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.
- 57Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
- 58A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
1. Korintským 14