Kniha moudrosti 7
/b/Wis/7
- 1Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jako první byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
- 2po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení v spánku.
- 3A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
- 4Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech.
- 5Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
- 6vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
- 7Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha , a přišel ke mně duch moudrosti.
- 8Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní,
- 9nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
- 10Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne , protože její záře nepohasíná.
- 11Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
- 12Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou.
- 13V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství pro sebe neukrývám.
- 14Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
- 15Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.
- 16Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.
- 17On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,
- 18počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob,
- 19koloběhy roku a postavení hvězd,
- 20povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.
- 21Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.
- 22Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý,
- 23nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
- 24Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko.
- 25Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nic poskvrněného se do ní nevloudí.
- 26Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti.
- 27Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, v každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.
- 28Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí.
- 29Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne , ukáže se, že je převyšuje.
- 30Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
Kniha moudrosti 6