Kniha moudrosti 19
/b/Wis/19
- 1Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy,
- 2jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat.
- 3Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojali jiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jako uprchlíky.
- 4To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.
- 5Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt.
- 6Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvým rozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
- 7Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda. Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
- 8Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.
- 9Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.
- 10Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině místo aby plodila zvířata, vydala komáry, a řeka místo ryb vychrlila množství žab.
- 11Později spatřili nový druh ptáků, když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,
- 12neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.
- 13Na hříšníky však přišly tresty, ne bez předchozích výstrah mohutného hromobití a blesků. Právem trpěli za své zlé skutky, protože chovali zlovolnou nenávist k cizincům.
- 14V Sodomě nepřijali neznámé hosty , kteří k nim přišli, v Egyptě z hostů, svých dobrodinců, udělali otroky.
- 15A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –, sodomští přijali cizince nepřátelsky hned od počátku,
- 16kdežto Egypťané je přijali s poctami, dali jim podíl na svých právech, a potom je sužovali těžkými robotami.
- 17Byli také raněni slepotou jako sodomští u dveří spravedlivého Lota . Obklopen hlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.
- 18Neboť samy živly se proměňují jako na strunném nástroji mění tóny nápěvu své jméno, ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk. To je dobře patrno z pozorování toho, co se událo.
- 19Pozemští živočichové se měnili ve vodní, a ti, kteří plavali, přestěhovali se z vody na souš.
- 20Oheň měl ve vodě ještě větší sílu a voda zapomněla, že má schopnost hasit.
- 21Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů, když se ocitla v ohni , ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
- 22Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.
Kniha moudrosti 18