Tóbit - Tóbijáš 11
/b/Tob/11
- 1Když se přiblížili ke Kaserínu, který leží naproti Ninive, řekl Refáel:
- 2„Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.
- 3Pospěšme napřed, před tvou ženou, a připravíme dům, než ostatní dojdou.“
- 4Vyrazili oba společně. Refáel řekl Tóbijášovi : „Vezmi s sebou tu žluč.“ Pes pak běžel s nimi, za Refáelem a Tóbijášem.
- 5Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn.
- 6Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: „Hle, tvůj syn přichází i ten člověk, který odešel s ním.“
- 7Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: „Vím, že jeho oči budou otevřeny.
- 8Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec bude opět vidět a uzří světlo.“
- 9Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: „ Opět tě vidím, mé dítě. Teď už mohu zemřít.“ A dala se do pláče.
- 10Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří.
- 11Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej a řekl: „Buď dobré mysli, otče.“ Přiložil lék na jeho oči .
- 12Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil.
- 13Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: „Opět tě vidím, synu, světlo mých očí.“
- 14A pokračoval: „Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnaní všichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichni andělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše.“
- 15Tóbijáš vešel s radostí a z celého srdce dobrořečil Bohu. Otci oznámil, že měl na cestě zdar a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Reúelovu, a ta že právě přichází a je už nablízku ninivské bráně.
- 16Tóbit vyšel vstříc své snaše k ninivské bráně; radoval se a dobrořečil Bohu. Když jej spatřili ninivští měšťané , jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. A Tóbit před nimi vyznal, že se nad ním Bůh slitoval a otevřel jeho oči.
- 17Pak přistoupil Tóbit k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: „Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě přivedl k nám, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tóbijáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí. Vejdi, dcero.“
- 18Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.
- 19K Tóbitovi přišli také Achíkar a Nádab, jeho bratranci, a radovali se s ním.
Tóbit - Tóbijáš 10