Zuzana 1
/b/Sus/1
- 1V Babylónu bydlel muž jménem Jójakím.
- 2Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná.
- 3Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona.
- 4Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější.
- 5Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: „Vyšla svévole z Babylónu od starších, soudců,“ kteří byli považováni za správce lidu.
- 6Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.
- 7Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže.
- 8Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní.
- 9Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží .
- 10Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením.
- 11Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní.
- 12Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli.
- 13Jednou řekli jeden druhému: „Pojďme domů, je čas k obědu.“ Vyšli a rozešli se,
- 14ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili si důvod toho , přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.
- 15Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě.
- 16Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali.
- 17Zuzana řekla služkám: „Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“
- 18Učinily, jak jim řekla, zavřely dveře zahrady a odešly postranními dvířky, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti.
- 19Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní
- 20a naléhali: „Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!
- 21Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík, a že jsi proto poslala služky pryč.“
- 22Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to , neuniknu vašim rukám.
- 23Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“
- 24Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji překřičeli.
- 25Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady.
- 26Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo.
- 27Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.
- 28Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plni zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt.
- 29Řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu.“ Poslali pro ni.
- 30Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní.
- 31Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu.
- 32Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej .
- 33Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli.
- 34Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu.
- 35Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu.
- 36Starší pak vyprávěli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila.
- 37Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní.
- 38My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim
- 39a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl.
- 40Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík,
- 41ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme.“ Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.
- 42Zuzana hlasitě zvolala: „Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane,
- 43ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli.“
- 44Hospodin vyslyšel její hlas.
- 45Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel.
- 46Ten hlasitě zvolal: „Já jsem čist od její krve!“
- 47Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Co znamenají slova, která jsi promluvil?“
- 48On stál uprostřed nich a řekl: „Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru.
- 49Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě.“
- 50Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: „Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to ; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří.“
- 51Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu.“
- 52Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy.
- 53Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: ‚Nezabiješ nevinného a spravedlivého!‘
- 54A teď mluv ! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“
- 55Řekl mu Daniel: „Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!“
- 56Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: „Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce.
- 57Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaši svévoli.
- 58Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“ Odpověděl: „Pod dubem.“
- 59Daniel mu řekl: „Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch. Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí.“
- 60Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.
- 61Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu.
- 62Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev.
- 63Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.
- 64Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.