Sírachovec 27
/b/Sir/27
- 1Mnozí zhřešili z prospěchářství; kdo hledí rozhojnit majetek , bude dělat, že nevidí nuzného .
- 2Do spár mezi kameny se vrazí kolík a mezi prodej a koupi se vetře nepoctivost.
- 3Nebude-li se kdo pevně držet bázně před Hospodinem, jeho dům se rychle zřítí.
- 4Prosívá-li se sítem, zůstává v něm smetí; tak se ukáže špína člověka, když se s ním promluví.
- 5Pec prověří hrnčířovu nádobu a člověk je vyzkoušen v rozhovoru.
- 6Na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce.
- 7Nechval člověka, dokud s ním nepromluvíš; tak se totiž zkoušejí lidé.
- 8Budeš-li usilovně hledat spravedlnost, dosáhneš jí, oblékneš ji jako čestné roucho.
- 9Ptáci si usedají k odpočinku při sobě rovných a pravda se druží s těmi, kdo o ni usilují.
- 10Lev číhá na kořist a hřích na ty, kdo páchají bezpráví.
- 11Ve vyprávění zbožného je stálá moudrost, ale pošetilý je měnlivý jako měsíc.
- 12Mezi nerozumnými šetři svým časem, mezi přemýšlivými prodlévej bez přestání.
- 13Vyprávění hlupáků budí ošklivost, smějí se v hříšné prostopášnosti.
- 14Při řeči toho, kdo se rád zapřísahává, vstanou vlasy, a hádky takových lidí nutí zacpat si uši.
- 15Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky.
- 16Kdo vyzrazuje tajemství, ztrácí důvěru, nenajde pro sebe přítele.
- 17Měj rád svého přítele a buď mu věrný, jestliže jsi však vyzradil jeho tajemství, nevyhledávej ho.
- 18Neboť jako ztratil člověk svého mrtvého, tak jsi ztratil přátelství svého bližního.
- 19Jako bys vypustil z ruky ptáka, tak jsi přišel o bližního, a už ho nechytíš.
- 20Nepouštěj se za ním, je už daleko, unikl jako gazela z pasti.
- 21Ránu je možno ovázat, urážky prominout, avšak kdo vyzradil tajemství, nemá v co doufat.
- 22Kdo mhouří oči, kuje něco zlého, nikdo ho od toho neodvrátí.
- 23Do očí ti hovoří sladce, velice obdivuje tvou řeč, ale když později o tobě hovoří, obrátí a tvá slova překrucuje k tvému pohanění.
- 24Nenávidím mnoho věcí, ale nic do té míry jako jeho, také Hospodin ho bude nenávidět.
- 25Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe .
- 26Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí.
- 27Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo.
- 28Posmívání a urážky vyznačují pyšného, trest na něho číhá jako lev.
- 29Chytí se do osidla ti, kdo se radují z pádu zbožných, bolest je umoří, dříve než zemřou.
- 30Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.
Sírachovec 26