2. Samuelova 22
/b/Sam2/22
- 1Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.
- 2Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,
- 3Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!
- 4Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
- 5Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
- 6provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
- 7V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
- 8Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.
- 9Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
- 10Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
- 11Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.
- 12Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.
- 13Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.
- 14Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.
- 15Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.
- 16Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.
- 17Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
- 18Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
- 19Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.
- 20Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.
- 21Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
- 22neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
- 23Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení.
- 24Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.
- 25Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.
- 26Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
- 27ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
- 28A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené.
- 29Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot.
- 30S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
- 31s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
- 32Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
- 33Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou,
- 34on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
- 35učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
- 36Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.
- 37Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
- 38Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
- 39Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
- 40Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
- 41Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
- 42Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.
- 43Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.
- 44Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
- 45Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou.
- 46Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.
- 47Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála!
- 48Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.
- 49Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.
- 50Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
- 51Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“
2. Samuelova 21