1. Samuelova 18
/b/Sam1/18
- 1I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.
- 2Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.
- 3A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe.
- 4Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.
- 5A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.
- 6Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.
- 7A křepčící ženy prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“
- 8Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: „Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.“
- 9Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou.
- 10Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý . David hrál na citeru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.
- 11Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si : „Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul.
- 12Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.
- 13Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. A on vycházel a vcházel před lidem.
- 14Na všech výpravách si David vedl úspěšně; Hospodin byl s ním.
- 15Když Saul viděl, jak velké má úspěchy, třásl se před ním strachem.
- 16Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel.
- 17Jednou řekl Saul Davidovi: „Tu je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu, budeš-li statečně vést Hospodinovy boje.“ Saul si říkal: „Ať to není moje ruka, která ho zasáhne, nýbrž ruka Pelištejců.“
- 18David Saulovi odvětil: „Kdo jsem já a co je můj život a má otcovská čeleď v Izraeli, že mám být královým zetěm?“
- 19Avšak v době, kdy Saulova dcera Mérab měla být dána Davidovi, byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.
- 20Davida si však zamilovala Saulova dcera Míkal. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.
- 21Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Pelištejců.“ Davidovi však Saul řekl: „Můžeš se dnes stát mým zetěm prostřednictvím druhé.“
- 22A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“
- 23Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je lehké být zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“
- 24Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“
- 25Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto pelištejských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Pelištejcům do rukou.
- 26Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuly stanovené dny,
- 27když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu.
- 28Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala.
- 29I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.
- 30A pelištejští velitelé táhli opět do pole . Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.
1. Samuelova 17