Rút 2
/b/Ruth/2
- 1Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz.
- 2Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“
- 3Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy . Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.
- 4Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“
- 5Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“
- 6Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí.
- 7Optala se: ‚Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“
- 8Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček.
- 9Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody , kterou služebníci načerpají.“
- 10Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“
- 11Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.
- 12Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“
- 13Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“
- 14Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo.
- 15Když vstala, aby sbírala dál , přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to.
- 16Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet . Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“
- 17Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene.
- 18Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí,
- 19otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“
- 20Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný , patří k našim zastáncům.“
- 21Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“
- 22Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“
- 23Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.
Rút 1