Žalmy 89
/b/Ps/89
- 1Poučující, pro Étana Ezrachejského .
- 2O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.
- 3Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,
- 4řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
- 5Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“
- 6Nebesa ti , Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
- 7Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?
- 8Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.
- 9Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.
- 10Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.
- 11Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.
- 12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.
- 13Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.
- 14V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.
- 15Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.
- 16Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.
- 17Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,
- 18neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.
- 19Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
- 20Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.
- 21Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.
- 22Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.
- 23Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.
- 24Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
- 25Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.
- 26I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.
- 27On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘
- 28a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.
- 29Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
- 30Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
- 31Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
- 32budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
- 33ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
- 34ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
- 35neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
- 36Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
- 37Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,
- 38pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“
- 39Zanevřels však na něj , zavrhls ho , na svého pomazaného ses rozlítil.
- 40Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.
- 41Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.
- 42Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.
- 43Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.
- 44Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.
- 45Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.
- 46Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
- 47Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?
- 48Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?
- 49Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
- 50Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?
- 51Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.
- 52Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!
- 53Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.
Žalmy 88