Žalmy 35
/b/Ps/35
- 1Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.
- 2Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,
- 3rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“
- 4Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.
- 5Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,
- 6ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.
- 7Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.
- 8Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.
- 9Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
- 10Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“
- 11Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
- 12Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
- 13Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
- 14Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
- 15Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě , nedali si pokoj.
- 16Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
- 17Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
- 18Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
- 19Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
- 20To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
- 21Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“
- 22Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!
- 23Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.
- 24Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.
- 25Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“
- 26Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo . Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.
- 27Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“
- 28O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
Žalmy 34