Žalmy 2
/b/Ps/2
- 1Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány ?
- 2Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
- 3„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
- 4Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
- 5Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
- 6„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
- 7Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
- 8Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
- 9Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
- 10Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
- 11Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
- 12Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Žalmy 1