Přísloví 7
/b/Prov/7
- 1Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru .
- 2Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
- 3Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
- 4Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou,
- 5aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
- 6Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
- 7a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
- 8Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
- 9na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
- 10A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
- 11Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
- 12Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
- 13Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
- 14„Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
- 15Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
- 16Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
- 17Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
- 18Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
- 19Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
- 20Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“
- 21Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
- 22Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
- 23než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
- 24Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
- 25Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
- 26Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
- 27Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
Přísloví 6