Přísloví 5
/b/Prov/5
- 1Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
- 2dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
- 3Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,
- 4nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
- 5Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
- 6Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam .
- 7Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
- 8Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
- 9ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
- 10ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
- 11Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
- 12Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
- 13Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
- 14Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“
- 15Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
- 16Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
- 17Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
- 18Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
- 19z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
- 20Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
- 21Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
- 22Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
- 23Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
Přísloví 4