Matouš 13
/b/Matt/13
- 1Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
- 2Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
- 3I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.
- 4Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
- 5Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
- 6Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
- 7Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
- 8A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
- 9Kdo má uši, slyš!“
- 10Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
- 11On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
- 12Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
- 13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
- 14A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
- 15Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘
- 16Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
- 17Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
- 18Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
- 19Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
- 20U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
- 21ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
- 22U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
- 23U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“
- 24Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
- 25Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
- 26Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
- 27Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
- 28On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
- 29On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
- 30Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
- 31Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;
- 32je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
- 33Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“
- 34Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
- 35aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘
- 36Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“
- 37On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
- 38a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;
- 39nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
- 40Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
- 41Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
- 42a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
- 43Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“
- 44„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
- 45Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
- 46objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
- 47Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
- 48když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
- 49Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
- 50a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
- 51„Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“
- 52A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“
- 53Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
- 54Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
- 55Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
- 56A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“
- 57A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“
- 58A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.
Matouš 12