Marek 9
/b/Mark/9
- 1Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“
- 2Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
- 3Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
- 4Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
- 5Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
- 6Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni.
- 7Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“
- 8Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného.
- 9Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
- 10To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých.
- 11A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“
- 12Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
- 13Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno.“
- 14Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
- 15A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
- 16Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“
- 17Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.
- 18Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“
- 19Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“
- 20I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
- 21Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.
- 22A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“
- 23Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“
- 24Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“
- 25Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“
- 26Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
- 27Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
- 28Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
- 29Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
- 30Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
- 31neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“
- 32Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
- 33Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“
- 34Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
- 35Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“
- 36Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim:
- 37„Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“
- 38Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“
- 39Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit.
- 40Kdo není proti nám, je pro nás.
- 41Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“
- 42„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
- 43Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
- 44kde červ jejich neumírá a oheň nehasne
- 45A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
- 46kde červ jejich neumírá a oheň nehasne
- 47A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
- 48kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘.
- 49Každý bude solen ohněm.
- 50Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“