Marek 12
/b/Mark/12
- 1Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
- 2V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
- 3Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
- 4Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili.
- 5Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných – jedny zbili, jiné zabili.
- 6Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘
- 7Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘
- 8A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
- 9Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
- 10Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
- 11Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“
- 12Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
- 13Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
- 14Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“
- 15On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“
- 16Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“
- 17Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.
- 18Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
- 19„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
- 20Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
- 21Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
- 22A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
- 23Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“
- 24Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!
- 25Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
- 26A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?
- 27On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“
- 28Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
- 29Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
- 30miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘
- 31Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
- 32I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
- 33a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“
- 34Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
- 35Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
- 36Sám David řekl v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘
- 37Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“ Početný zástup rád mu naslouchal.
- 38Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
- 39o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
- 40Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“
- 41Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
- 42Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
- 43Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
- 44Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“
Marek 11