2. Makabejská 15
/b/Macc2/15
- 1Když se Níkánór dozvěděl, že Judovi lidé jsou v samařské krajině, myslel, že bude nejjistější udeřit na ně v den odpočinutí.
- 2Židé, kteří s ním táhli z donucení, mu říkali: „Nepostupuj vůči nim tak krutě a barbarsky, ale vzdej poctu dnu, který poctil svatostí ten, jenž všecko vidí.“
- 3Ten trojnásobný rouhač se otázal, zda je v nebi panovník, který nařídil světit sobotní den.
- 4Odpověděli mu: „Je v nebi Panovník, živý Hospodin, který přikázal zachovávat sedmý den.“
- 5„A já,“ řekl druhý, „jsem panovníkem na zemi, který nařizuje vzít zbraně a vykonat, co je pro krále potřebí.“ Ten rouhavý záměr se mu ovšem nepodařilo dokončit.
- 6Níkánór nadutý všepřevyšující pýchou se rozhodl, že si pořídí veřejný památník vítězství nad Judovými muži.
- 7Makabejský neustále doufal s veškerou nadějí, že se mu dostane pomoci od Hospodina.
- 8Povzbuzoval své muže, aby se nebáli přicházejících pohanů, ale aby měli na paměti veškerou pomoc, které se jim až dosud dostalo; co se týče toho, co je nyní, aby z nebe očekávali vítězství, které jim dá Všemohoucí.
- 9Povzbuzoval je slovy Zákona i proroků, připomínal jim boje, které už vybojovali; tak pozvedl jejich bojovnost.
- 10Když probudil jejich odvahu, připomínal a ukazoval věrolomnost pohanů, rušení přísah.
- 11Každého z nich vyzbrojil nikoli pevným štítem a kopím, ale povzbuzením vhodnými slovy. Vyprávěl jim věrohodný sen, jímž všechny potěšil.
- 12Měl toto vidění: Viděl někdejšího velekněze Oniase, muže krásného a dobrého, velebného zjevu, tichých způsobů, vynikající výmluvnosti, který od mládí usiloval o všechno, co náleží ke ctnosti. Viděl jej , jak vztáhl ruce a modlil se za všechno židovstvo.
- 13Pak se zjevil muž šedovlasý, vynikající slávou, kdosi podivuhodný, jehož obklopovala nezměrná velebnost.
- 14Onias o něm řekl: „To je přítel našich bratří, mnoho se modlí za lid a svaté město. Je to Jeremjáš, Boží prorok!“
- 15Jeremjáš pak vztáhl pravici a dal Judovi zlatý meč se slovy:
- 16„Vezmi svatý meč, dar Boží, kterým zahubíš protivníky.“
- 17Povzbuzeni těmito Judovými slovy, velmi vhodnými a schopnými roznítit statečnost a zmužilost mládenců, rozhodli se, že se neutáboří, ale statečně se dají do boje a s veškerou odvahou svedou rozhodnou bitvu, protože je v nebezpečí město, chrám i vše, co je svaté.
- 18Ležel na nich strach o ženy, děti, bratry a příbuzné, ale jen v menší míře. Největší strach měli především o posvěcený chrám.
- 19Ti, kdo zůstali ve městě, měli nemenší obavy o ty, kdo bojovali venku.
- 20Všichni očekávali rozhodnou bitvu. Nepřátelé se blížili a řadili se k boji, odváděli slony na výhodná postavení a jízdu umísťovali na křídla.
- 21Když Makabejský pozoroval příchod takového množství, vyzbrojeného rozmanitou výzbrojí, a viděl vzteklost slonů, vztáhl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl, že to nezáleží na zbraních, ale na tom, jak on usoudí dát vítězství těm, které uzná za hodné.
- 22Modlil se takto: „Ty Pane, jsi poslal svého anděla k judskému králi Chizkijášovi a on zahubil ve vojsku Sancheríbově kolem sto osmdesáti pěti tisíc mužů .
- 23Proto, Panovníku nebes, sešli dobrého anděla, aby byl před námi a zahnal je v hrůze a chvění,
- 24ať tvou mocnou rukou jsou zahubeni všichni , kdo s rouháním vyšli proti tvému svatému lidu!“ Tak se modlil.
- 25Níkánórovo vojsko postupovalo za zvuku polnic a zpěvů,
- 26Judovo vojsko se vrhlo na nepřítele s prosebnými modlitbami k Bohu .
- 27Rukama bojovali a v srdcích se modlili k Bohu; pobili ne méně než třicet pět tisíc mužů . Velmi se radovali, že se Bůh zjevil.
- 28Když bylo po boji a vesele se vraceli zpět, poznali mezi padlými i Níkánóra v plné zbroji.
- 29S křikem a jásotem blahořečili rodnou řečí Bohu.
- 30Tu přikázal ten, který byl tělem i duší předním bojovníkem za své spoluobčany a po celý svůj věk zachoval náklonnost k lidem svého národa, aby usekli Níkánórovu hlavu i ruku s paží a přinesli je do Jeruzaléma.
- 31Když tam dorazil, svolal lidi svého národa, kněze postavil k oltáři a poslal i pro muže z hradu.
- 32Potom ukázal hlavu hanebného Níkánóra i rouhačovu ruku, kterou se odvážil zpupně vztáhnout na svatý dům Všemohoucího.
- 33Jazyk bezbožného Níkánóra dal vyříznout a poručil nakrájet na kousky ptákům, zločincovu paži pověsil před chrámem.
- 34Všichni se obrátili k nebi a dobrořečili Hospodinu, že se zjevil: „Požehnaný ten, který zachoval své Místo neposkvrněné!“
- 35Níkánórovu hlavu dal pověsit z hradu, aby všem byla jasným a zřetelným znamením Boží pomoci.
- 36Všichni rozhodli společným usnesením, aby tento den nebyl nikdy bez oslavy, aby se slavnost konala třináctého dne dvanáctého měsíce, který se syrsky jmenuje adar, jeden den přede dnem Mordokajovým.
- 37Tak se sběhly události kolem Níkánóra a od těch časů ve městě vládnou židé; proto zde končím vyprávění.
- 38Je-li sepsáno dobře a výstižně, je to podle mého přání. Je-li obyčejné a průměrné, udělal jsem, co jsem uměl.
- 39Tak jako je protivné pít jen víno nebo jen samou vodu a lepší je víno smíšené s vodou, jež je chutné a působí radost, ať stejně dobře potěší moje uspořádaná slova sluch těch, kteří uslyší toto vyprávění. Tím bude dosaženo cíle.
2. Makabejská 14