1. Makabejská 6
/b/Macc1/6
- 1Když táhl král Antiochos horskými krajinami, doslechl se, že v Persii je město Elymais, proslulé bohatstvím zlata a stříbra,
- 2že je tam velmi bohatý chrám, ve kterém jsou zlatem vyšívané látky, pancíře a zbraně, jež tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku.
- 3Přitáhl tam a pokusil se město dobýt a vyplenit je, ale utrpěl nezdar. Ve městě se o jeho úmyslech včas dozvěděli
- 4a postavili se na odpor. Musel ustoupit a s velkým rozhořčením odtáhl odtud do Babylónu.
- 5Ještě v Persii jej zastihl posel se zprávou, že byla poražena vojska vyslaná do Judska;
- 6že Lýsiás, který táhl do Judska s velkým vojskem, byl zahnán na útěk a že židé znásobili svou sílu ukořistěnými zbraněmi, oddíly vojska a bohatým lupem, který vzali poraženému vojsku.
- 7Že v Jeruzalémě zbořili ‚ohavnost‘, kterou postavil na oltáři, a svatyni obehnali vysokými hradbami, jako tomu bylo dříve, a podobně i jeho město Bét-súr.
- 8Když král uslyšel tyto zvěsti, zděsil se a velmi jím to otřáslo; klesl na lože, schvácen žalem, že se mu z jeho plánů nic nezdařilo.
- 9Po mnoho dní tak setrvával v hořkém bolu, až ucítil, že se blíží jeho smrt.
- 10Svolal celou svou družinu a řekl: „Spánek se mi vzdaluje od očí, srdce mi poklesá starostí,
- 11říkám si v duchu: Do jakého soužení jsem se to dostal a jak velikými útrapami jsem nyní stíhán já, tolik ctěný a milovaný, dokud jsem byl při síle?
- 12Teď vzpomínám na zlo, které jsem spáchal v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechno stříbrné a zlaté nádobí a bez důvodu nařídil vyhladit obyvatele Judska.
- 13To proto na mne přišlo tohle neštěstí, a já umírám žalem v cizí zemi.“
- 14Zavolal Filipa, jednoho ze své družiny, a pověřil ho správou nad celým svým královstvím.
- 15Dal mu svou královskou čelenku, plášť a pečetní prsten a uložil mu starat se o jeho syna Antiocha a dosadit ho jednou na trůn.
- 16Král Antiochos pak zemřel roku stého čtyřicátého devátého.
- 17Když se o jeho smrti dozvěděl Lýsiás, ustanovil na jeho místo jeho syna Antiocha, kterého v mládí vychovával a jemuž dal jméno Eupatór.
- 18Vojáci hradní posádky trápili Izraelce, kteří se shromažďovali kolem svatyně. Dělali jim všemožná příkoří, kdežto pohany podporovali.
- 19Juda se proto rozhodl učinit tomu konec. Svolal všechen lid, aby hrad obléhali.
- 20Shromáždili se a oblehli jej roku stého padesátého. Dal zhotovit i vrhací a obléhací stroje.
- 21Někteří však z ležení unikli. Připojilo se k nim i několik svévolníků z Izraele.
- 22Ti se vypravili ke králi a naléhali: „Jak dlouho ještě bude trvat, než zjednáš pořádek a pomstíš naše bratry?
- 23Dobrovolně jsme se rozhodli sloužit tvému otci, žili jsme podle jeho nařízení a poslouchali jeho rozkazy;
- 24naši krajané nás kvůli tomu v hradu oblehli, odcizili se nám, dokonce zabili ty z nás, které dopadli, a uchvátili náš dědičný majetek.
- 25Vztáhli ruku nejen na nás, ale i přes všechny své hranice na sousední území .
- 26Dnes se vrhli na jeruzalémský hrad, aby jej dobyli, a opevnili svatyni i Bét-súr.
- 27Jestliže proti nim rychle nezakročíš, pustí se do větších věcí a nebudeš moci je zadržet.“
- 28Král se rozzuřil, když to uslyšel, a svolal všechny své přátele, velitele pěchoty a jízdy.
- 29I z okolních království a mořských ostrovů shromáždily se k němu oddíly žoldnéřů,
- 30takže počet jeho vojska byl sto tisíc pěšáků, dvacet tisíc jezdců a dvaatřicet k boji vycvičených slonů.
- 31Prošli Edómskem a utábořili se u Bét-súru, aby postavili obléhací stroje. Boj trval mnoho dní, obležení dělali výpady, zapalovali stroje a hrdinsky se bránili.
- 32Juda zanechal obléhání jeruzalémského hradu a utábořil se u Bét-zekarije, naproti královu táboru.
- 33Časně ráno vytrhl král se svým vojskem k útoku u Bét-zekarije a za zvuku polnic se vojsko sešikovalo k bitvě.
- 34Slony napojili šťávou z hroznů a moruší, aby je vydráždili k boji.
- 35Pak přidělili zvířata jednotlivým útvarům. Ke každému slonu určili tisíc mužů v krunýřích a drátěných košilích, s měděnými přilbicemi na hlavě, a útvar pěti set vybraných jezdců.
- 36Ti se od zvířete nikdy neodlučovali, byli s ním stále, kdekoli bylo nebo kamkoli šlo.
- 37Na každém zvířeti byla připevněna pevná ochranná věž ze dřeva, v níž byli vždy čtyři bojovníci a jeden Ind, který slona řídil .
- 38Ostatním jezdcům určil král místo na obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a chránili šiky pěchoty.
- 39Když sluneční paprsky ozářily zlaté a měděné štíty, zaleskly se od nich hory a zazářily jako pochodně.
- 40Jedna část králova vojska táhla po pohoří, druhá nížinou; postupovali pevně a ukázněně.
- 41Třásli se všichni, kdo uslyšeli zvuk pochodujícího zástupu a řinčení zbraní, bylo to opravdu silné a mohutné vojsko.
- 42Juda se svým vojskem se s ním střetl v boji, a z vojska králova padlo šest set mužů.
- 43Eleazar zvaný Auaran si všiml, že jedno ze zvířat má na sobě štíty s královskými odznaky, a poněvadž převyšovalo všechna ostatní zvířata, domníval se, že na něm sedí král.
- 44Obětoval se, aby zachránil svůj lid a získal si slavné jméno navěky.
- 45Odvážně se vrhl doprostřed šiku, rozdával smrtící rány napravo i nalevo, takže se šik před ním roztrhl na dvě strany.
- 46Skočil pod slona a bodnutím zespodu ho zabil; slon však na něj padl a Eleazar tak zahynul.
- 47Když židé viděli sílu a bojovnost králova vojska, ustoupili před ním.
- 48Královo vojsko vytáhlo na Jeruzalém, aby židy donutilo k boji. Král se utábořil v Judsku naproti hoře Sijónu.
- 49Uzavřel mír s obyvateli Bét-súru; ti odešli z města, protože tam nebylo dost potravy, aby mohli vydržet obležení – v celé zemi totiž byl rok odpočinutí, kdy půda ležela ladem .
- 50Král obsadil město Bét-súr a dal mu posádku k obraně.
- 51Pak po mnoho dní obléhal svatyni, postavil tam berany a jiné vojenské stroje, vrhače ohně a kamení, metače šípů a praky.
- 52Proti těmto strojům nasadili obránci své stroje a boj trval mnoho dní.
- 53V zásobárnách jim však došla potrava, protože byl sedmý rok a zbytek zásob spotřebovali židé, kteří se do Judska uchýlili z pohanských krajů .
- 54Při svatyni zůstalo jen pár mužů. Hlad byl velmi silný, a tak se všichni rozutekli do svých domovů.
- 55Lýsiás dostal zprávu, že král Antiochos před svou smrtí ustanovil Filipa, aby se staral o jeho syna Antiocha, dokud se nebude moci ujmout vlády,
- 56a že se Filip v čele všech královských vojsk vrací z Persie a Médie, aby se zmocnil vlády.
- 57Naléhal proto na rychlý návrat a řekl králi, náčelníkům a lidu: „Slábneme každým dnem, máme málo potravy a místo, které dobýváme, je pevné. Teď se musíme starat o záležitosti království.
- 58Podejme tedy pravici těm lidem a sjednejme mír s nimi i s celým jejich národem.
- 59Dovolme jim, ať žijí podle svých zvyků jako dříve; stejně se vzbouřili a tohle všechno způsobili jen proto, že jsme chtěli potlačit jejich zákony.“
- 60Král i náčelníci souhlasili s tímto návrhem, poslali nabídku míru a židé ji přijali.
- 61Když se jim král a náčelníci zavázali přísahou, obležení vyšli z pevnosti.
- 62Král pak vstoupil na horu Sijón. Když viděl, jak je místo opevněno, porušil danou přísahu a nařídil strhnout hradby je obklopující.
- 63Potom spěšně odtáhl a vrátil se do Antiochie. Jakmile zjistil, že Filip je pánem města, pustil se s ním do boje a města se zmocnil.
1. Makabejská 5