Lukáš 7
/b/Luke/7
- 1Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.
- 2Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.
- 3Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.
- 4Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal;
- 5neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“
- 6Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.
- 7Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.
- 8Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“
- 9Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „ Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“
- 10Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
- 11Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí.
- 12Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
- 13Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“
- 14Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“
- 15Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
- 16Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a “Bůh navštívil svůj lid.“
- 17A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.
- 18O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich
- 19a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
- 20Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
- 21A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.
- 22Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
- 23A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
- 24Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
- 25Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
- 26Nebo co jste vyšli zhlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
- 27To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘
- 28Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on.
- 29A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.
- 30Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.
- 31Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
- 32Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘
- 33Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ‚Je posedlý.‘
- 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘
- 35Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“
- 36Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
- 37V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,
- 38s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
- 39Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“
- 40Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ –
- 41„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
- 42Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“
- 43Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“
- 44Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
- 45Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
- 46Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
- 47Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“
- 48Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“
- 49Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“
- 50A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“
Lukáš 6