2. Královská 3
/b/Kgs2/3
- 1V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let.
- 2Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.
- 3Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich.
- 4Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou.
- 5Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.
- 6Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael.
- 7Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: „Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?“ On řekl: „Potáhnu. Jsme jedno , já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“
- 8A otázal se: „Kterou cestou potáhneme?“ On odvětil: „Směrem k Edómské poušti.“
- 9Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji.
- 10Izraelský král řekl: „Běda! Hospodin povolal nás , tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!“
- 11Ale Jóšafat se zeptal: „Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: „Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy.“
- 12Jóšafat řekl: „U něho je Hospodinovo slovo.“ Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.
- 13Elíša řekl izraelskému králi: „Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!“ Izraelský král mu odvětil: „Nikdy! Hospodin povolal nás , tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům.“
- 14Elíša nato řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval.
- 15Ale nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.
- 16Řekl: „Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně.
- 17Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek.
- 18Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou.
- 19Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením.“
- 20I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou.
- 21Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí.
- 22Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev.
- 23Řekli: „To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!“
- 24Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je,
- 25bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcheresetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně.
- 26Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to .
- 27Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.
2. Královská 2