Jób 39
/b/Job/39
- 1Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
- 2Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
- 3jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
- 4Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
- 5Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
- 6jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
- 7Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
- 8na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
- 9Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce?
- 10Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
- 11Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ?
- 12Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
- 13Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
- 14svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
- 15zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
- 16Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
- 17Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
- 18Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
- 19Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
- 20Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
- 21v dolině hrabe nohama , rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
- 22vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
- 23Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
- 24s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
- 25zařehtá, kdykoli polnice zazní , zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
- 26Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
- 27Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
- 28Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
- 29Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
- 30Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“
Jób 38