Júdit 7
/b/Jdt/7
- 1Nazítří rozkázal Holofernés celému svému vojsku a všemu svému lidu, který mu přišel na pomoc, aby vytrhli do boje proti Betúlii, zmocnili se stezek do hor a zahájili proti Izraelcům válku.
- 2I vytrhli toho dne do boje všichni bohatýři. Síla jejich bojovníků byla: sto sedmdesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců, kromě zásob pro vojsko a mužů, kteří je provázeli pěšky; bylo to převeliké množství.
- 3Utábořili se v údolí blízko Betúlie u pramene a rozložili se do šířky přes Dótan až k Bélbajimu a do délky od Betúlie do Kyamónu, který je blízko Jizreelu.
- 4Když Izraelci spatřili jejich množství, velmi se poděsili a řekli jeden druhému: „Nyní si smlsnou na celé zemi. Ani vysoké hory ani propasti ani pahorky neunesou jejich tíhu.“
- 5Všichni se chopili svých válečných zbraní, zapálili ohně na svých věžích a zůstali na stráži celou tu noc.
- 6Druhého dne vyvedl Holofernés všechnu svou jízdu před Izraelce, kteří byli v Betúlii.
- 7Dal prozkoumat přístupy k jejich městu a vyhledat a obsadit prameny vod. Postavil k nim oddíly bojovníků. Pak se připojil ke svému lidu.
- 8Přišli k němu všichni předáci Ezauovců i všichni vůdcové moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a pravili:
- 9„Kéž náš vladař vyslechne naše slova, aby tvé vojsko neutrpělo úhonu!
- 10Tento lid Izraelců nespoléhá na svá kopí, ale na výšku hor, v nichž přebývají, není totiž snadné přejít vrcholy jejich hor.
- 11Proto, vladaři, neválči s nimi v otevřené bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž.
- 12Zůstaň ve svém táboře a šetři každého muže ze svého vojska, jen ať se tvoji služebníci zmocní pramene vody, která vytéká z úpatí hory.
- 13Odtud totiž čerpají vodu všichni obyvatelé Betúlie. Žízeň je zničí, a oni vydají své město. My a náš lid vystoupíme na nejbližší vrcholy hor, utáboříme se na nich a budeme na stráži, aby nikdo z města nevyšel.
- 14Oni i jejich ženy a děti zeslábnou hladem tak, že dřív než na ně přijde meč, budou padat na ulicích svého sídla.
- 15Pak jim krutě odplatíš, že se postavili na odpor a nevyšli ti vstříc v míru.“
- 16Jejich slova se líbila Holofernovi i všem jeho služebníkům, a on nařídil vykonat, co radili.
- 17Vytáhl tedy oddíl Amónovců a s nimi pět tisíc Asyřanů, utábořili se v údolí a obsadili zdroje vody a vodní prameny Izraelců.
- 18Ezauovci a Amónovci pak vystoupili a utábořili se na pohoří proti Dótanu. Část svých lidí poslali na jih a na východ k Egrebélu, který je blízko Chúsu ležícího u potoka Mochmúru. Ostatní asyrské vojsko se utábořilo na rovině a pokrylo celý povrch země. Obrovský dav se položil táborem se stany a vojenskými potřebami; bylo jich převeliké množství.
- 19Izraelci začali volat k Hospodinu, svému Bohu; zmalomyslněli na duchu, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé, takže nebylo možno uniknout z jejich středu.
- 20Po třiceti čtyřech dnech, po které zůstal ležet asyrský tábor, pěchota, vozba i jezdci kolem nich, došly všem obyvatelům Betúlie zásoby vody.
- 21Také cisterny se vyprázdnily; ani na jeden den už neměli vodu k pití, přestože jim vodu k pití odměřovali.
- 22Jejich nemluvňátka zemdlela, ženy a mladíci chřadli žízní, klesali na ulicích města a v průchodech bran a neměli už sílu.
- 23Všechen lid se sešel k Uzijášovi a představitelům města, mladíci i ženy a děti, hlasitě křičeli přede všemi staršími a volali:
- 24„Bůh ať rozsoudí mezi vámi a námi. Dopustili jste se na nás velikého bezpráví, že jste se nedomluvili s Asyřany v míru.
- 25Teď není, kdo by nám pomohl; Bůh nás prodal do jejich rukou, abychom před nimi byli sraženi a nadobro zničeni žízní.
- 26Proto je zavolejte a vydejte Holofernovu lidu a všemu jeho vojsku celé město v plen.
- 27Lépe bude pro nás stát se jejich kořistí, nežli zemřít žízní . Budeme sice otroky, ale budeme žít a nebudeme se muset dívat vlastníma očima, jak umírají naše nemluvňátka a jak vypouštějí duši naše ženy a děti.
- 28Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Hospodinu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za hříchy našich otců, ať neučiní dnešního dne, co jsme řekli.“
- 29Celé shromáždění vypuklo ve veliký pláč a všichni dohromady volali hlasitě k Hospodinu Bohu.
- 30Uzijáš jim řekl: „Buďte dobré mysli, bratří, vytrvejme ještě pět dní a v nich Hospodin, náš Bůh, k nám obrátí své slitování; určitě nás docela neopustí!
- 31Jestliže ty dny přejdou a nepřijde nám pomoc, udělám podle vašich slov.“
- 32Nato propustil lid na přikázaná místa. Odešli na hradby a věže svého města a ženy a děti poslali domů. A zůstali v městě v hluboké pokoře.
Júdit 6