Židům 9
/b/Heb/9
- 1I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské.
- 2To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
- 3Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
- 4Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.
- 5Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit.
- 6Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu.
- 7Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.
- 8Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku.
- 9To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje;
- 10jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.
- 11Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
- 12A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
- 13Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje,
- 14čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.
- 15Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
- 16Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.
- 17Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.
- 18Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;
- 19když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:
- 20„Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“
- 21Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.
- 22Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
- 23To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.
- 24Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
- 25Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
- 26jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
- 27A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,
- 28tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Židům 8