2. Korintským 11
/b/Cor2/11
- 1Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu – ano, snášejte mne!
- 2Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.
- 3Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.
- 4Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!
- 5Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!
- 6I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.
- 7Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?
- 8Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.
- 9Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.
- 10Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!
- 11Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!
- 12Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.
- 13Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.
- 14A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;
- 15není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
- 16Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.
- 17Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.
- 18Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.
- 19Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
- 20Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
- 21Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný – teď mluvím jako z nerozumu – toho se odvážím i já.
- 22Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!
- 23Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
- 24Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
- 25třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
- 26Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
- 27v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
- 28A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
- 29Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
- 30Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
- 31Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
- 32Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
- 33byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
2. Korintským 10