Lukáš 24
/b/Luke/24
- 1Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
- 2Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
- 3Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
- 4A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
- 5Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
- 6Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
- 7že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“
- 8Tu se rozpomenuly na jeho slova,
- 9vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
- 10Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.
- 11Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
- 12Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
- 13Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
- 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
- 15A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
- 16Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
- 17Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.
- 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“
- 19On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
- 20naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
- 21A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
- 22Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
- 23a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
- 24Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“
- 25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
- 26Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
- 27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
- 28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
- 29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.
- 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
- 31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
- 32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
- 33A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
- 34Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
- 35Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
- 36Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
- 37Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
- 38Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
- 39Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“
- 40To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
- 41Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
- 42Podali mu kus pečené ryby.
- 43Vzal si a pojedl před nimi.
- 44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
- 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
- 46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
- 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
- 48Vy jste toho svědky.
- 49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
- 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
- 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
- 52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
- 53byli stále v chrámě a chválili Boha.
Lukáš 23