Lukáš 22
/b/Luke/22
- 1Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.
- 2Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
- 3Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
- 4Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
- 5Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
- 6Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
- 7Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.
- 8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“
- 9Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“
- 10Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:
- 11‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘
- 12A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“
- 13Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
- 14Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
- 15Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.
- 16Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“
- 17Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.
- 18Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“
- 19Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“
- 20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
- 21“Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
- 22Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“
- 23A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
- 24Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
- 25Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
- 26Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
- 27Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
- 28A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
- 29Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
- 30abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“
- 31„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
- 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“
- 33Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“
- 34Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“
- 35Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“
- 36Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
- 37Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“
- 38Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“
- 39Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
- 40Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
- 41Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
- 42„Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
- 43Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
- 44Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
- 45Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
- 46Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
- 47Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
- 48Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“
- 49Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“
- 50A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
- 51Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím! “ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
- 52Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
- 53Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
- 54Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
- 55Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
- 56A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“
- 57Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“
- 58Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“
- 59Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“
- 60Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
- 61Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“
- 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
- 63Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho;
- 64zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“
- 65A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
- 66Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
- 67„Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.
- 68Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
- 69Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“
- 70Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“
- 71Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
Lukáš 21